Srpen 2007

Rebecca St. James

20. srpna 2007 v 16:54
Rebecca St. James

Nejoblíbenější křesťanská umělkyně

Pokud někomu řeknu Rebecca Jean Smallboneová, asi málokdo bude tušit, koho tím myslím. Když však přidám, že pochází ze Sydney z Austrálie, je nejstarší ze sedmi dětí, přestěhovala se s celou rodinou do Ameriky, kde píše knihy, píše písně, které taky zpívá tak, že ji poznáte hned po prvním zaznění jejího hlasu, tak už bude někdo tušit. Když dodám držitelka Grammy 2000 za desku "Pray" (Modli se) v kategorii nejlepší křesťanské rockové album (tímto oceněním se stala teprve osmým australským umělcem, který toho dosáhl), ale i několika dalších ocenění Akademie křesťanské hudby (tzv. Dove Awards), dle křesťanského hudebního časopisu CCM několikrát za sebou získala titul "Nejoblíbenější umělkyně", dle jiných "Nejvlivnější žena v křesťanské hudbě" (Crosswalk) nebo "Nejlepší umělkyně roku 2005" (anketa Campus Life), tak již pro mnohé nemusím ani dodávat její umělecké jméno Rebecca St. James.

Rozhodnout se pro Ježíše musí každý sám

Kdo vlastně je tato mimořádně talentovaná žena? Na čem je založena její kariéra? Pro mnohé bude překvapením, že to nejsou peníze, sláva, ale pro dnešní svět nepochopitelná láska k Bohu, život podle jeho evangelia. Rebecca chce na skutečnou Lásku ukazovat celým svým životem. Vyrůstala ve věřící rodině, což mělo velký vliv na formování jejího vztahu k Bohu. Přesto si již v osmi letech byla jistá, že víra se jen tak nedědí, že věřit musí sama. V této době navštěvovala křesťanský skautský oddíl, kde byl na jedno setkání pozvaný hostující kazatel. Když z jeho úst slyšela o tom, jak nás Ježíš miluje, o Jeho smrti a vzkříšení - slyšela povzbuzení k tomu, aby s Kristem navázali osobní vztah, rozhodla se učinit toto rozhodnutí. Dodnes v ní zůstává vzpomínka na toto rozhodnutí živá: "Jeho slova tenkrát pohnula mým srdcem a já jsem věděla, že přišel čas, abych uvěřila tomu, čemu věří má rodina. Ještě dnes si vzpomínám, jak jsem se vrátila domů a nedokázala jsem přestat plakat. Maminka si tehdy zapsala, že jsem řekla: Musím plakat, když si uvědomím, jak moc mě Ježíš miluje. A dodnes žasnu, že nás tak miluje, že kvůli nám zemřel! Ten večer se můj život změnil. Je to nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělala!"

Hudební začátky

Jak se vlastně dostala ke zpívání a psaní písní? "Lidé se mě často ptají, jestli jsem chtěla být zpěvačkou odjakživa. Abych řekla pravdu, tohle nikdy nebyl můj velký sen. Byla to jedna z věcí, které Bůh vedl. Připravil si ji krok za krokem a uskutečnila se v čase, který určil On." Základ její hudební kariéry byl položen již v rodině, kde vyrůstala. Rebecca k tomu říká: "Bůh mě postavil do hudební rodiny. Můj tatínek v Austrálii organizoval křesťanské koncerty, dával dohromady kapely, takže jsem celé dětství chodila na křesťanská vystoupení." A tak se není čemu divit, že nejprve začala zpívat ve sboru při jejich kostele babtistické církve, aby pak ve svých 13 letech v roce 1990 stála na pódiu jako "předskokanka" zpěváka Carmana na jeho australském turné. Pak již nic nebránilo tomu, aby jí v následujícím roce vyšla první deska (Refresh My Heart - Občerstvi mé srdce). Díky vzpomínaným hudebním aktivitám svého otce nepřipadá Rebecce nic zvláštního na tom, že by mohla zpívat. Když se k tomu přidá ještě jistota povolání od Boha, je rozhodnuto: "A když mě Bůh začal asi ve dvanácti, třinácti letech vést k tomu, abych se věnovala hudbě, bylo to docela přirozené. Ve dvanácti jsem dala svůj talent a své dary Bohu a poprosila jsem ho, aby si můj život použil, a od té doby se začaly otvírat dveře a nakonec jsem v patnácti dostala smlouvu s nahrávací společností v Americe. Stalo se to díky tomu, že mě jeden člověk z této firmy slyšel zpívat ve sboru."

Stěhování z Austrálie do Ameriky

Kvůli jejímu nahrávání se musela celá rodina přestěhovat do Ameriky. Mohlo by se zdát, že vše šlo hladce, ale život mnoha slavných lidí ukazuje, že se k nim chová stejně krutě jako k tomu nejposlednějšímu člověku na ulici. Po přestěhování se rodina ocitá ve velké chudobě a všichni se musí přičinit o to, aby měli na živobytí. "Před pár lety procházel táta obdobím opravdového pokoření a zároven zrání. Díky tomu dobře poznal, co to znamená něco obětovat. Když jsem se z Austrálie přestěhovali do Spojených států, musel tam zanechat svoji nahrávací společnost a obchod, který bez něj naneštěstí brzo skončil. Musel se vzdát díla, kterému věnoval patnáct let svého života. Jako rodina jsme zažili dobu, kdy jsme neměli vůbec nic a táta ztratil práci. Ve spíži zbyly jen prázdné police, nebyli jsme si jistí, kde vezmeme na jídlo a maminka byla těhotná - čekala moji sestřičku. V domě scházel nábytek a neměli jsem ani auto. Modlili jsem se a Bůh se o nás postaral. Zažili jsem spoustu zázraků. Skutečně nás to naučilo důvěřovat Bohu."

Chudoba jako Boží požehnání

Přestože to byla doba velmi těžká, pro rodinu se stala velkým bohatstvím jak pro jejich vztah k Bohu, tak k sobě navzájem. To potvrzují i slova Joshe, nejmladšího z Rebečiných pěti bratrů: "Byly mi tehdy dva roky, ale umím si to představit. V té době jsme měli velké finanční problémy a hodně jsme se jako rodina semkli. Hodně jsme se za všecko modlili. Pak rodiče založili vlastní podnik a všichni jsme se na tom podíleli. Někdo sekal trávník, někdo plel zahradu, všichni jsme pracovali spolu. To, že jsme byli bez peněz a museli se plně spoléhat na Boha, nás spojilo. Spousta lidí by finanční nouzi vnímala jako něco smutného, ale já jsem rád, že jsme prošli těmi třemi, čtyřmi roky, kdy jsme si nemohli dovolit chodit do fastfoodů nebo restaurací a každý den jsme večeřeli doma... To mělo vliv i na to, kým jsem dnes. Kdo ví, kde by naše rodina jinak byla?" Rebecca to vnímá stejně: "Bůh naší rodině otevřel mnoho příležitostí k práci, díky nimž jsme měli dát co na stůl. Uklízeli jsme po domech, hlídali děti a hrabali trávníky. Byla to pro mě skutečná škola toho, co to znamená být služebníkem. Život spočívá v dávání, ne v neustálém přijímání. Jsme povoláni sloužit druhým. Dokud se nevzdáme sami sebe, nikdy skutečně nezjistíme, co po nás Bůh chce. Ať nás Bůh povolal být čímkoli - třeba uklízečem, právníkem, pošťákem, misionářem nebo čímkoli jiným - je to naše služba."

Rodina je součást týmu

Toto semknutí rodině zůstalo dodnes. Pokud je to možné, rodiče i sourozenci s ní jezdí na turné. Její otec David pracuje jako její zvukař. Helen, její maminka, se před každým koncertem s Rebeccou modlí a stará se o celý tým. Její bratři se starají o pódium, techniku, světla, doprovodné vokály a prodej propagačních materiálů a nejmladší z rodiny, sestru Libby, je možné vidět zpívat v některých písních po boku své sestry. "Když se mnou mohou cestovat, jsem na vrcholu blaha." Rebecca se raduje ze své rodiny, ale cítí i zodpovědnost za své sourozence. "Pro ně jsem pořád ta stará "Bec". Chovají se ke mně, jako se chovali vždycky, a v tom je ukryté velké bezpečí. V pečování o mladší bratry a sestřičku je něco, co člověka drží v pokoře. Dojde ti, že pódium nic neznamená. Připravíš se, potom zazpíváš, snažíš se posloužit a nakonec všechno skončí a lidé jdou domů. Moje rodina mi pomáhá zůstat normální. Chci být pro své sourozence "nejstarší ségra", ke které mohou vzhlížet a na jejímž příkladu mohou vidět Ježíše." Zdá se, že slova jejího bratra Joela dokazují, že se jí tento ideál daří skutečně naplnovat. Na otázku, čeho si na Rebecce nejvíc váží, dal odpověď: "To, že je mi příkladem. Mně, mým čtyřem bratrům a sestře - v čistotě, ve víře, ve své věrnosti Bohu i ve věrnosti rodičům... Jako nejstarší ze sourozenců je mi vzorem i pro to, jak si uspořádávám svůj život."

Pomoc potřebným jako naplnění evangelia

Její služba je skutečně náročná. Nejde jen o zpívání, Rebecca si najde čas na odepisování na spoustu dopisů, které jí chodí, na dobročinnou činnost (narození její sestry Libby, u kterého byla, ji vedlo k tomu, že pracovala jako dobrovolník v těhotenských krizových centrech nebo neváhá odcestovat k chlapci, který umírá na rakovinu páteře a se kterým se seznámila v rámci studentského modlitebního hnutí "See You at the Pole" -Sejdeme se u stožáru, aby s ním strávila několik hodin) nebo na misijní cesty. Je také mluvčí humanitární organizace Compassion International (Soucit), která zprostředkovává financování chudých dětí z třetího světa. Práce pro tuto organizaci ji zavedla do indiánské rezervace kmene Zuni v Novém Mexiku. "Otevřelo mi to oči. Netušila jsem, že v Americe existuje taková bída. Na jedné zdi tam bylo sprejem nastříkáno "smrt". Každodenním problémem těchto lidí jsou drogy, alkohol a sebevraždy. Když jsem ale vešla do školy, kterou tam zřídila Compassion International, bylo to jako rozdíl mezi dnem a nocí. Tyhle děti znaly Ježíše. Měly naději a důvod, proč žít. Podporou takových dětí a službou osamělým lidem v našem okolí můžeme pomoci prolomit tento bludný kruh. Možná budeme jediným Ježíšem, kterého kdy uvidí."

Ve službě mladé generaci

Její zaměření je především na mladou generaci, u které je si jistá, že ji může ovlivnit. Nestydí se s nimi na svých koncertech hovořit o víře a nabádat je k radikálnímu životu podle ní: "Teprve tehdy, až vystoupíme ze zóny svého pohodlí a začneme žít vírou, opravdu uvidíme, jak Bůh v našich životech a skrze ně jedná." Aby k tomu vedla svým příkladem, opírá svůj život o modlitbu: "Kdykoli jdu na pódium nebo mám před sebou interview, modlím se: Pane, dej mi pravá slova. Bez Tebe to nedokážu. Vždycky prosím Boha, aby byl se mnou a dal mi slova, která mám říct. Jedna z věcí, ke které mě Bůh vybízí stále častěji, je jenom se ztišit a sedět u Jeho nohou. Žádné nároky. Žádné konkrétní žádosti. Jenom společný čas s Otcem." Odpovědi na otázky "jak dál" na cestě životem hledá a nachází v četbě Písma: "Vždycky jsem si lámala hlavu s tím, co Bible myslí, když říká: Neustále se modlete. Měla jsem pocit, že je to nesplnitelný příkaz. Potom jsem pochopila, že mi Bůh říká, že mám neustále žit s vědomím Jeho přítomnosti, že mu mám být vždycky otevřená."

Čistota až do manželství

Protože Rebecca říká, že naše setkání s lidmi může být taky jejich jediným setkáním s Kristem, rozhodla se o něm nejenom mluvit, ale nechává jej působit i skrze svůj příklad. Proto se připojila k hnutí, které nese název "Pravá láska počká." Členové tohoto hnutí se rozhodli pro život v čistotě až do manželství. Po složení slavnostního slibu obdrží člen stříbrný prsten, který mu připomíná tento slib. Rebecca se k hnutí připojila v patnácti letech. Pokud ji teď někde potkáte na koncertě, nejspíš vás už nezaskočí její vyznání, které často její posluchači slyší: "Já jsem panna a jsem na to hrdá. Je to slib, který jsem dala Bohu a svému budoucímu muži - ať to bude kdokoliv." Nebojí se ale hned dodat povzbuzení i pro ty, kteří se cítí v této oblasti zahanbeni: "Pokud jsi však už se sexuálním životem začal, nelámej nad sebou hůl. V Kristu ti může být odpuštěno. Bůh může obnovit tvou čistotu."

Recept na pravé štěstí

Mnoho lidí se honí za štěstím, které vidí v penězích, majetku a v různých požitcích. Rebecca však poznala pravé štěstí, o kterém vypráví: "K tomu, abychom byli šťastní, nepotřebujeme "věci" - dokonalou postavu, nejlepší auto, oblečení poslední módy, nejkrásnější dům v nejlepší čtvrti. Potřebujeme mít Ježíše Krista suverénně na prvním místě a ostatní věci se tomu nesmějí plést do cesty. Myslím, že to je klíč ke štěstí. Jestliže totiž uznáme, že nepotřebujeme bohatství tohoto světa a namísto toho se spolehneme na Boha, nemusíme si dělat tolik starostí a náš život bude jednodušší a radostnější."

Svatost nejvyšším cílem

Sama pro sebe si stanovila velký cíl: "Nesmím se spokojit s ničím menším, než je svatost. O tu musím usilovat a bojovat. Kdosi se mě zeptal: Jak bys chtěla, aby na tebe lidé vzpomínali? Ráda bych, aby se o mně říkalo, že jsem byla "žena podle Božího srdce", protože toužím mít takový postoj služebníka, jaký měl Ježíš, a Jeho lásku k Otci a k druhým lidem. Ale jsem prostě jenom mladá žena, která chce, aby si ji Bůh použil, jak se mu zlíbí, a která se snaží žít podle Boží vůle."

ikonka

20. srpna 2007 v 16:40
Celostátní setkání mládeže v Táboøe-Klokotech 13. - 19. 8. 2007!



chjo

12. srpna 2007 v 18:41 něco o mě
děcka děcka.... moje zlatíčka.. co mi to děláte.. návštěvnost mi klesá den ode dne čím dál víc... je mi to moc líto, je to tím, že tu nedávám nové články.. :(.... chci se vám omluvit, ale opravdu to tedka nestíhám a sem ráda, že vůbec stíhám to, co mám naplánováno... slibuju, že se budu snažit tu dávat věci, co vás zajímají.. kdyžtak pište do komíků, co by to mělo být :)))... paaaaaaaaaaaaaa

Erotika na cestách? Ať nepřijdete o krk!

10. srpna 2007 v 20:21 zajímavosti
Ne všude jsou zákony k sexu tak liberální jako v České republice. Na cestách se můžete setkat s opravdu drsnými nařízeními ohledně milostných hrátek! A nemusíte jezdit ani tak daleko! Tady je přehled kuriózních vyhlášek!

30.7.2007 - 5.8.2007

6. srpna 2007 v 19:24 návštěvnost
Navstevnost :
Pondeli: 66
Utery: 165
Streda: 190
Ctvrtek: 133
Patek: 75
Sobota: 79
Nedele: 88

Celkem: 796


23.7.2007 - 29.7.2007

1. srpna 2007 v 21:32 návštěvnost
Navstevnost :
Pondeli: 122
Utery: 88
Streda: 102
Ctvrtek: 73
Patek: 74
Sobota: 70
Nedele: 76

Celkem: 605